V projevech, rozhovorech a novinových článcích Bismarck opakovaně podrobně vykládal své názory a cíle. Tento výběr jeho politické komunikace umožňuje hluboký vhled do rozmanitosti a také do mnoha podrobných otázek vládního podnikání.
Projev v prvním parlamentu Spojených států v Berlíně
17. může 1847
Liberálně smýšlející poslanci věřili, že se pruský lid v roce 1813 nejen sjednotil v boji proti Napoleonovi, ale bojoval i za vnitřní reformy. Bismarck protiřečí: „Hnutí lidu“ mělo jediný důvod „týrání a ponižování“ ze strany „cizího vládce“.
Projev v prvním parlamentu Spojených států v Berlíně
15. Juni 1847
V debatě o novém pruském zákonu o Židech Bismarck zdůrazňuje, že „není nepřítelem Židů“. Upírá jim však právo „zastávat oficiální postavení v křesťanském státě“. Zároveň je vyzývá, aby „zbořili bariéry, které je od nás dělí“.
Článek v Kreuzzeitung
11. července 1848
Po vypuknutí revoluce Bismarck brojil proti rozšíření aktivních a pasivních volebních práv. „Blaho Pruska a Německa“ by nemělo být vloženo do rukou občanů, „kteří postrádají byť jen prvopočátky nejen politického, ale jakéhokoli vzdělání“.
Článek v Kreuzzeitung
31. Srpna 1849
25. srpna 1849 bojoval Josef Maria von Radowitz v pruské sněmovně za zřízení konstitučního federálního státu s Pruskem jako nejvyšší mocností. Přes veškerou kritiku plánu Königova poradce Fridrich Vilém IV Bismarck citlivě popisuje, jak projev vyvolal bouřlivý potlesk „ve výšce pyramidy“.
Projev v pruské sněmovně reprezentantů v Berlíně
3. Prosince 1850
„Olmücker Punktation“ z 29. listopadu 1850 Prusko a Rakousko urovnaly svůj spor o reorganizaci Německé konfederace. Na rozdíl od liberálů a některých konzervativců Bismarck s dohodou souhlasil. Do budoucna přitom doporučuje mocenskou politiku, jejímž „jediným zdravým základem [...] je státní egoismus“.
Diskuse s hejtmanem Robert von Keudell v Petrohradě
v polovině března 1862
Bismarck považuje život lovce za „to, co je člověku přirozené“. Chválí lovecký ráj v pralesích Ruska. "V Německu už nejsou žádné velké pralesy, ale stále je tu spousta nádherných lesů, kde můžete najít osvěžení a sílu."
Projev v rozpočtové komisi pruské sněmovny reprezentantů v Berlíně
30. Září 1862
Po jmenování premiérem se Bismarck vložil do sporu mezi parlamentem a králem o financování navýšení armády. Snaží se relativizovat konflikt vyvoláním aktivní mocenské politiky. "O velkých otázkách doby nerozhodují řeči a většinová rozhodnutí [...], ale železo a krev."
Projev v pruské sněmovně reprezentantů v Berlíně
1. Září 1866
Krátce po vítězství ve válce proti Rakousku Bismarck navrhuje parlamentu, aby byl urovnán ústavní konflikt o navýšení armády. V „návrhu odškodnění“ (odškodnění) požádal o následné schválení vládní politiky, která byla od roku 1862 prováděna bez rozpočtového základu.
Projev v Reichstagu Severoněmecké konfederace v Berlíně
11. Března 1867
Bismarck vedl kampaň za přijetí ústavy Severoněmecké konfederace, kterou v podstatě vypracoval. „Chceme takový stupeň rozvoje svobody, který je slučitelný s bezpečností celku.“ Je ale potřeba spěchat. „Posaďme Německo takříkajíc do sedla! Bude moci jezdit."
Rozhovor s MP Eduard od Bethusy-Huc, Berlín
March 1867
Bismarck věří, že válka proti Francii je v příštích pěti letech nevyhnutelná. Preventivní válku ale rozhodně odmítl. "Válka může být zahájena pouze pro čest země - nezaměňovat s takzvanou prestiží - pouze pro nejživotnější zájmy."
Odeslání Ems
13. července 1870
Ve sdělení určeném k publikaci Bismarck reprodukuje diplomatickou depeši o rozhovoru mezi pruským králem a francouzským velvyslancem na lázeňské promenádě Ems. Hrabě Benedetti požadoval, aby se Prusko vzdalo kandidatury Hohenzollerna na španělský trůn „pro celou budoucnost“. Vilém I Odmítl jsem a dal mu najevo, že už mu nemá co říct.
Pohovor u stolu se zaměstnanci, Versailles
30 Ledna 1871
Bismarck berichTet o jeho jednání s francouzským ministrem zahraničí Jules Favre o provádění Úmluvy o příměří podepsané 28. ledna. Dal mu jasně najevo, že důslednost v politice může snadno vést k „tvrdohlavosti a svévoli“. Člověk musí „sloužit vlasti podle okolností, ne podle svých názorů“.
Projev v Reichstagu v Berlíně
2. může 1871
Bismarck ospravedlňuje anexi Alsaska-Lotrinska potřebou vytvořit „silný glacis“ pro případ, že by Francie „měla znovu odhodit rukavici, pokud by se stala silnější nebo by měla spojence.“ Pro budoucnost je úkolem Alsaska přiznat, že míra svobody „která je obecně kompatibilní s řádem celkového politického systému“.
Rozhovory na parlamentním večírku v Berlíně
5. může 1872
Bismarck promluví ernst a naštvaný na obecnou politickou situaci. „Můj spánek není odpočinek, pořád sním, co si myslím, když jsem vzhůru, jestli vůbec usnu. Onehdy jsem před sebou viděl mapu Německa, objevovala se jedna shnilá skvrna za druhou a loupala se.“
Projev v Reichstagu v Berlíně
14. může 1872
Bismarck odmítá návrh liberálů, že by diplomatické zastoupení ve Vatikánu mělo být omezeno. Ale také nevidí žádnou možnost, jak se ke kurii přiblížit. Ustupování v konfliktu s katolickou církví je pro něj na žádost krále Jindřich IV k papeži Řehoř VII v roce 1077 totéž. "Nebojte se: do Kanossa nepojedeme - ani fyzicky, ani psychicky!"
Projev v pruské sněmovně reprezentantů v Berlíně
16 Ledna 1874
Bismarck cítil, že počet obvinění a pomluv zveřejněných proti němu je tak velký, že by muselo být zřízeno celé ministerstvo, které by je vyvrátilo. Ve svém politickém životě měl vždy „tu čest mít spoustu nepřátel.“ Od Garonny po Vislu, od Pásu po Tiberu je považován za „nejsilnějšího a – říkám hrdě! – nejnenáviděnější osobnost“ v Německu.
Rozhovor s hejtmanem Christopher von Tiedemann, Berlín
18 Ledna 1875
Bismarck si stěžuje na excesy „byrokratických dekretů“ ze strany veřejné správy. Okresní školní inspektor ve Východním Pomořansku nechal nákladně zabetonovat záchod ve vesnické škole a nainstalovat ventilátory. Nyní však děti farmářů a nádeníků „vykonávaly své potřeby všude, jen ne tam“. Protože se báli znečišťovat budovu.
Projev v Reichstagu v Berlíně
5. Prosince 1876
Na pozadí blížící se rusko-rakouské války na Balkáně se Bismarck dovolává Aliance tří císařů z roku 1873. Zároveň varuje před aktivním zasahováním do „orientální otázky“, lange Nevidím v tom všem žádný zájem o Německo, které by dokonce stálo za [...] zdravé kosti jediného pomořanského mušketýra.“
Projev v Reichstagu v Berlíně
19. Února 1878
Vzhledem k hrozícímu nebezpečí evropské války Bismarck deklaruje ochotu svolat mezinárodní konferenci. Při zprostředkování míru v případě rozdílných názorů nehodlá hrát roli arbitra, ale roli „čestného makléře, který chce skutečně obchod dokončit“.
Projev v Reichstagu v Berlíně
17. Září 1878
V prvním čtení antisocialistického zákona Bismarck zaútočil na „úsilí, které vzrostlo až k režii“ sociálních demokratů. August Bebels. Na rozhovory, se kterými vedl, má přitom velmi pozitivní vzpomínky Ferdinand Lasalle 1863/64 o zlepšení údělu dělníků.
Projevy v Reichstagu v Berlíně
8. může 1879
Bismarck obhajuje novou celní politiku, z níž těžilo zemědělství a průmysl, města a venkov. Laskerovy protiargumenty nejsou objektivní, ale "ad hominem", ale na to je on, Bismarck, zvyklý.
Prohlášení ruskému velvyslanci Petr Saburov, Berlín
Konec ledna 1880
Být „třetí“ mezi všemi evropskými mocnostmi ve spojenectví s Rakouskem a Ruskem odpovídá Bismarckovu ideálu.
Projev v Reichstagu v Berlíně
2. Dubna 1881
Bismarck od počátku počítal s pozitivní státní sociální politikou jako protipólem státní politiky represe socialistických aspirací. Takže každý, kdo nyní srovnává státem řízenou sociální politiku s „římskou distribucí obilí sladké chátra“, je cynický.
prohlášení pisateli Moritz Busch, Berlín
26. Juni 1881
„Státní socialismus“ provozovaný invalidním pojištěním převládne jako správná politika, i když „budu mrtev“.
Projev v Reichstagu v Berlíně
12. Března 1885
Bismarck obhajuje novou koloniální politiku říšské vlády. Oblasti v Africe by byly ekonomicky životaschopné: bavlna by se stala atraktivní v Kamerunu a zisky z těžby by se daly očekávat v jihozápadní Africe. To, že bohatí podnikatelé profitovali jako první, mu nevadí, protože „jsou to takříkajíc také lidé, dokonce i Němci.“ Jejich zisk přináší zvýšení blahobytu pro všechny.
prohlášení k Ferdinand Philipp
27. Října 1885
Velký národ může být ovládán pouze monarchicky. Zda prostřednictvím dědičné monarchie nebo volby je irelevantní.
Projev v pruském zámku v Berlíně
23. Března 1887
S papežem bude možné ukončit potíže Kulturkampfu. Obtížnější, ne-li nemožné, je smíření s centrem. Ta se z denominační strany vyvinula v protivládní sílu a nevyhýbá se ani spojenectví s levicovými liberály nebo socialisty, kteří se jí ideologicky staví proti.
Rozhovor s italským premiérem Francesco Crispi, Friedrichsruh
Října 1887
Bismarck zdůrazňuje svou lásku k „velkým stromům, jsou to předci“. Přikládá větší význam držení Sachsenwaldu než svému knížecímu titulu. Friedrichsruh je pro něj „nejpohodlnější“ místo k životu, protože může žít na venkově a zároveň mít možnost „udržet si kontrolu nad vládními záležitostmi“. "Jsme jen čtyři hodiny cesty od říšského kancléřství."
Prohlášení pro pruského ministra zemědělství, domén a lesů, Robert Lucius von Ballhausen, Berlín
4. Juni 1888
Bismarck by jeho propuštění nepřijal, i kdyby mu bylo zasláno domů – nepodepsal by ho! Kdyby byl tak snadno dotlačen k rezignaci, „nikdy by nic nedokázal“.
Bismarckův koncept pro článek v Norddeutsche Allgemeine Zeitung
15. Října 1888
Existují „demokratické tendence“, které se snaží změnit hlavní politické linie zesnulého císaře Viléma I. a císaře Fridrich III „pokud možno sloučit“. Jejich politické postoje však byly extrémně odlišné – „přirozený důsledek monarchického principu“.
Koncept pro novinový článek
Června 1889
Německé koloniální snahy podle Bismarcka trpí tím, že kapitál a ochota riskovat nejdou ruku v ruce jako v Anglii. Podle jeho názoru to souvisí s německou závistí na bohatství. Jakmile by bankéři získali své jmění méně závistivě, projevili by v zámoří stejně velkého podnikatelského ducha jako Angličané.
Rozhovor se saským velvyslancem Vilém z Hohenthalu, Berlín
30 Ledna 1890
Kdy Wilhelm II i nadále radili lidé, kteří k tomu neměli pravomoc, Bismarck rezignoval. Je mu 75 let a má „zásluhy, které by uznali i jeho odpůrci“. Nesouhlas s Kaiserem v pracovní otázce posílil jeho touhu vzdát se úřadu premiéra, „odejít do ‚důchodu‘, zahraniční politiku a vedení pruského hlasování v Bundesratu“.
Rozhovor s korespondentem New York Herald, Friedrichsruh
23. Dubna 1890
Podle Bismarcka je motorem veškerého pokroku nerovnost mezi lidmi. Socialismus není řešením, stejně jako otroctví paralyzuje každou cestu. Boj mezi prací a kapitálem musí pokračovat a přes všechna vítězství dělníků nesmí být nakonec rozhodnut v jejich prospěch, protože „lidská činnost by se zastavila“.
Bismarckův koncept pro článek pro „Hamburger Nachrichten“
28. Prosince 1890
Redakce "Hamburger Nachrichten" není ve Friedrichsruhu. Ale: Bismarck by raději ohrozil své „historické postavení“, kdyby se nyní mlčky vzdal svých názorů, které byly veřejně zastávány po celá desetiletí. Jako kancléř vždy vystupoval proti kombinaci ekonomického a politického.
Projev k představenstvu konzervativního sdružení v Kielu, Friedrichsruh
14. Dubna 1891
Bismarck rád přivítá konzervativní klub, protože i on vždy sledoval konzervativní linie. To neznamená nechtít nic měnit, ale jeho zásadou vždy bylo: „Quieta non movere, tedy nerušit, co je tiché“.
Rozhovory se středoškolským učitelem Horst Kohl, Friedrichsruh
26/27 listopad 1891
Obsah jeho demise dělá chyby v německé politice viditelné pro ostatní země, proto ho nezveřejní. Myšlenka upravit zprávu Ems ho napadla na depresivní večeři s Moltkem a Roonem. Když jim byla jasná vyhlídka na francouzské vyhlášení války během jednoho dne, jedli s chutí.
Rozhovor s anglickým spisovatelem William Harbutt Dawson, Friedrichsruh
18. Dubna 1892
Bismarck by dal přednost „namísto chudinského zákona státnímu zákonu“, „který by měl dělníkovi zajistit důchod na stáří namísto zaopatření pro chudé, které by mu umožnilo žít nezávisle až do smrti.“ Podle jeho názoru každý dělník má právo na životní minimum, které mu měl přiznávat stát právě v jeho postavení dělníka.
Bismarckův koncept článku pro „Hamburger Nachrichten“, Kissingen
19. července 1892
Nejen jemu, ale i rakousko-uherské šlechtě, která svatební oslavy pořádala Herbert von Bismarck a Markétka z Hoyosu zarovnané, bylo „právem pociťovanou urážkou“, že němečtí hosté museli odmítnout pozvání, která původně přijali.
Řeč na trhu v Jeně
31. července 1892
Zpětně Bismarck shledal nutnost válek proti Rakousku a Francii pochopitelnou. Ale "vést další války" je špatné. „Nemáme v nich o co usilovat. Myslím, že je pro nás lehkomyslné nebo trapné nechat se zatáhnout do dalších válek, aniž bychom k tomu byli nuceni cizími útoky.
Koncept článku v "Hamburger Nachrichten"
14. Října 1892
Je v zájmu říše, aby vztahy mezi císařem a králem zůstaly co nejtěsnější. Říšský kancléř jako ministr zahraničních věcí a dualistická pozice pruského ministra války to nejen usnadňují, ale také oběma diktují politickou „intimitu, ne-li identitu“.
rozhovor s Eugen Wolf, Friedrichsruh
19. Března 1894
Kaiser neznal Bismarckovu míru při pití vína: když byla láhev otevřena, nevypil z ní „každý den trochu likéru [...]. Jakmile začnu, vypiju to.“ Navíc na rozdíl od Wilhelma II. si nepotrpí na „německé šampaňské“. Když mu císař nabídl takové odmítnutí, odpověď zněla: "Vaše Veličenstvo, moje vlastenectví mi sahá až do žaludku."
Projev k členům Národní liberální strany v Reichstagu
20. Dubna 1894
Císařská ústava nebyla „šitá na jeho míru“ a jeho nástupce Caprivi s ní také mohl dobře vládnout. Důležitým úkolem Reichstagu jsou nyní krize v zemědělství. Pozornost si vyžádalo i řešení sociální demokracie a „polské otázky“. Válku neočekává, protože střelný prach se ve všech zemích stále zlepšuje.
Projev k zástupcům pedagogického sboru univerzit a technických vysokých škol Německé říše, Friedrichsruh
1. Dubna 1895
Co se týče zahraniční politiky, Bismarck je hrdý na to, že od založení Říše je mír, a pokud jde o vnitřní politiku, těší ho, že se na něj jeho političtí oponenti stále zlobí. "Takže tento neustálý hněv je pro mě uspokojivým potvrzením, že pánové nemají vědomí vítězství."
Rozhovor s císařem Wilhelmem II., Friedrichsruh
16. Prosince 1895
Helmuth von Moltke tj. J.berichpodrobně vypráví o návštěvě císaře Viléma II. a řeči u stolu. Bismarck tvrdí, že podle své zkušenosti potřebuje král své ministry jako obrannou hráz proti tehdejším politickým pokušením.
Rozhovor s místokrálem Li Hongzhang, Friedrichsruh
25. Juni 1896
Bismarck zdůrazňuje, že už se nestará o politický byznys. Zajímala ho jen pole a les. To ho vrací tam, kde začal, protože původně chtěl být farmářem a ne politikem. Z jeho zkušeností posledně jmenovaného vyplývá, že mocná armáda, bez ohledu na to, jak malá, je garantem vládní autority.
Koncept článku pro "Hamburger Nachrichten"
14. Října 1896
Pro Bismarcka je rusko-francouzská aliance výsledkem Gorčakovova „nepohodlí“ ohledně nezávislé role Německa v evropské politice a Bismarckových snah zajistit v Evropě mír. Gorčakov se na „diplomatického učně“ díval se závistí, zatímco sám Bismarck vždy stál po boku Ruska.
Projev k občanům Hamburku, Friedrichsruh
10. může 1897
Podle Bismarcka ho návštěva v tento den potěšila, protože mu připomněla výročí frankfurtského míru na konci prusko-francouzské války a tím i jeho nejpříjemnější politické zážitky: mírové smlouvy. Bismarck si pochvaluje „tichou a lidem přátelskou energii“ svého sousedního města Hamburku.
Rozhovor s císařem Wilhelmem II a jeho doprovodem, Friedrichsruh
15. Prosince 1897
Solange Kaiser se může spolehnout na svůj důstojnický sbor, Bismarck nevidí žádné nebezpečí pro monarchii.
Koncept článku pro "Hamburger Nachrichten"
18. Března 1898
Pro spojenecké vlády by „určení finančních šablon“ pro říšskou vládu znamenalo zásadní zásah do říšské ústavy. Posílení flotily bylo žádoucí, Bismarck věřil, že by neměla být obětována „ústavní svobodě“ vlády.
